V dnešní době už ani nedostatek kulinářských schopností obou partnerů není problém, protože existuje poměrně dost možností, jak nezůstat o hladu.
Ne všechny ženy umí vařit – to je fakt. A jsou i takové, které se to učit nechtějí a kuchařská věda jim moc nejde. V době, kdy je téměř neomezený přístup k jídlu z restaurací, donáškovým službám a polotovarům, přestává být vaření povinností. Co ale dělat, když se pár začne hádat právě kvůli tomu? A je kulinářská lhostejnost opravdu jen každodenní záležitostí a ne příznakem hlubších problémů? Životní kouč Vitalij Kursik v rozhovoru pro RBC-Ukrajina Life Coach Vitaliy Kursik řekl, zda by žena opravdu měla umět vařit a jak se nedostatek tohoto talentu může stát problémem.
Romantika končí v kuchyni?
Na začátku vztahu se téma kuchyně obvykle neobjevuje. Milenci se procházejí, jedí něco na cestách nebo si objednávají donášku. Ale postupem času, když spolu pár začne žít nebo vytvoří domácnost, vyvstane otázka: kdo, co, kdy a jak často vaří?
A pak se najednou ukáže: nejenže neumí vařit, ale ani se to nehodlá naučit. Nápady na domácí boršč nebo pečené brambory se rychle mění v úvahu: „To už to tak bude vždycky?“.
„Buďme upřímní: pro některé muže je schopnost ženy vařit jako „tradiční součást balení“ vztahu. Zvlášť pokud vyrostl v rodině, kde je „boršč a řízky“ každodenní klasikou. A jejich absence je téměř tragédií,“ říká odborník.
Je neschopnost vařit opravdu problém?
Sama o sobě touha nestát u sporáku a dělat kuchyň – není zločin. Pokud je však doprovázeno zanedbáváním, lhostejností nebo neochotou jednat – tehdy začíná skutečný problém.
Protože ve skutečnosti se za problémem vaření často skrývají hlubší problémy:
- Umíme vyjednávat?
- Respektujeme vzájemné úsilí?
- Nepřenášíme odpovědnost pouze na partnera?
„Mnoho žen nechce stát u plotny, protože pracují, budují kariéru nebo mají prostě jiné priority. Někdy je prostě vaření nezajímá – stejně jako například někoho nezajímá matematika nebo fotbal,“ dodává Vitalij Kursik.
Podle něj v dnešní době není problémem ani nedostatečná kulinářská zdatnost obou partnerů, protože existuje mnoho možností, jak se vyhnout hladovění.
„Vždyť svět nám už dávno dal k dispozici rozvoz, hotová jídla, restaurace a komfortní služby. Stane se to tedy problémem? Pokud je pro vás jídlo důležitým emocionálním prvkem vztahu (společné večeře, domácí vaření) a sníte o domácím pohodlí a váš partner to nesdílí – časem se může dostavit podráždění,“ vysvětluje odborník.
Pokud je vám ale jedno, kdo a jak vaří, nebo pokud sami odvádíte skvělou práci, je problém spíše vzdálený.
„Hlavní je nezatlačovat situaci do kouta: Nepředstírejte, že vám to nevadí, když vám to ve skutečnosti vadí. Ale také nedávejte ultimáta: „Buď se naučíš vařit, nebo se rozejdeme,“ radí Vitalij Kursik.
Jak se vyhnout konfliktům kvůli vaření?
Moderní žena má plné právo nestát u plotny. Ale pokud oba pracují, oba jsou unavení – je tu otázka spravedlnosti. Pokud se vaření zcela přesune na partnera a jakákoli žádost o pomoc se setká s větou „nechci“ – nejde o volbu, ale o nedostatek schopnosti vyjednávat.
Upřímně si promluvte o tom, proč je to pro vás důležité.
„Na začátku se vyplatí dohodnout se zpět a upřímně si promluvit o tom, kdo bude za co zodpovědný. Ona nevaří? Ale může se postarat o úklid a mytí nádobí,“ radí kouč.
Nabídněte kompromis
Můžete se společně naučit nové recepty, najmout si kuchaře nebo se dohodnout na jiném rozdělení domácích prací.
Nepleťte si otázku vaření s vlastní hodnotou ženy.
Ne každý vyrůstal v rodině, kde bylo normou umět vařit. Někdy může mít odmítání vaření psychologický podtext. Je důležité neodsuzovat, ale pochopit a společně hledat možnosti.
„Schopnost nebo neochota vařit není o lásce nebo respektu. Pamatujte, že je dobré, když někdo v páru umí vařit a vaří rád. Ale ještě lepší je, když oba upřímně chápou potřeby toho druhého a místo stížností najdou řešení,“ shrnuje Vitalij Kursik.
